Mikulov

Aby se to nepletlo, tak tohle píšu asi devět měsíců poté, konkrétně na Silvestr 2014, takže jestli si někdo v rozmezí 28. února až 2. března šikovně zasunul (mimochodem jsou to jen tři dny, tenhle rok nebyl přestupný), možná je z něj teď rodič, čili - gratuluji. My moc ne, protože v Mikulově jsou nachystaní asi na všechno, jen ne na hosty mimo letní sezónu. V hotelu bůhvíjaké teplo nebylo, takovou hloupost jako jet v zimě na jižní Moravu už zase chvíli neudělám. Leda na skok, jako před lety, když jsme přešli Děvín. To zase stálo za to, a to také byl důvod, proč jsme se sem vydali.

Nebyla by to dovolená, kdybychom se hned cestou nestavili na hrad a v tomhle případě to stálo za to. Trmačov je sice malý hrádek z něhož se mimo terénních reliéfů dochoval jen střep okrouhlého bergfritu, zato je umístěn na krásné terásce při prameni drobné vodoteče a co více, v jeho předpolí je zaniklá ves. Dnes tedy louka, ale stejně je to kouzelné. Odsud do Mikulova, blabla, a tak dál, zajímavý to není, ani když vám v pokoji není zrovna teplo, protože máte jednu místnost a dvě děti. Za ty teda personál nemůže, ale za to ubytování ano.

Druhý den ráno, hopsa hejsa na Drnholec. Jste-li frankofilové, tak tady je to pro mě něco jako pro vás v Paříži, pouze s tím rozdílem, že pro vás tu není vůbec nic. Tahle lokalita vznikla v době, kdy se ještě nezačaly stavět kamenné hrady. Je to opravdová nefalšované kolébka šlechtického rodu, který se řízením okolností dostal z Rakous až do východních Čech. Čtete dobře, tohle byla jenom taková zastávka.

Po zajímavých místech jsme se na Moravě nepotulovali jen tak náhodou, dalším zastavením byla totiž archeologicky zkoumaná motte Koválov u Žabčič. Tvrz na uměle navršeném kruhovém pahorku následovaná zaniklou vsí a kostelem. To vše prozkoumáno a publikováno. Nádhera. Do třetice všeho dobrého - v pozdním odpoledni návštěva Boleradic připomínaných již na počátku 13. století. Cestou zpátky si tam u kostela zapomněl Matěj (moje!) červené autíčko. V autě jsme ho nenašli, tam už pak taky ne. Neříkám, že bych na něm lpěl, ale nerad ztrácím věci. Kupodivu, v Mikulově ho odněkud vyčaroval.

Třetí den domů. Přes Zlín. To byla štreka. Alespoň jsme si ji zpestřili impulzivní návštěvou leteckého muzea v Kunovicích (můj nápad), které bylo zavřené, ale kam nás hodný pán pustil a plánovaným Cimburkem. Na březen teplo, že jsem po Chřibech chodil v tričku s krátkým rukávem. Dovolená skončila, a to ten hradový maraton měl teprve začít...