Vizmburk

Je tomu skor na den přesně rok, kdy jsme se s Mišákem vydali podívat na Vizmburk. Puffin byl v porodnici, a to překvapení, které se mělo záhy narodit, ještě uvnitř.

Když jsme v pátek večer přemýšleli, kam se vydat na výlet, napadl mne Vizmburk. Ze stránek Sdružení pro Vizmburk vyplynulo, že by měl být otevřený, rozhodnuto.

Druhý den ráno, s kafem v ruce a pohledem na cestu mi došlo, aha, vždyť my jsme tam vlastně byli skoro přesně před rokem, jeli jsme tam sami, puffin byl v porodnici, Matýskovi bude za tři dny rok. Byli jsme tam 19. srpna 2012, druhý den se Matýsek narodil.

Vizmburk má pro mě zvláštní kouzlo. Poprvé jsem na něm byl pradávno začátkem listopadu. To byl ještě bez naděje, raději zapomenutý v náletech, jako špatné svědomí památkové péče a obecně toho, že se na světlo světa dostalo něco, s čím si přestali být záhy všichni rady. I druhá návštěva v listopadu 2002 byla té první podobná, sice jsme se o něco pokusili, ale bez větší šance. V té době jsme ještě nevěděli, že vzniklo Sdružení pro Vizmburk, které si dalo za cíl zvrátit onu beznaděj. Sledoval jsem jejich snažení a každý rok posílal před Vánoci alespoň nějaké peníze, abych podpořil jejich boj za záchranu téhle památky.

Vizmburk není jenom hrad. Je to i příběh mnoha lidí, místo, kde jejich životní cesty změnily svůj směr.