V Jičíně,

v krámku pod věží, dělal už devět let prťačinu švec Rumcajs.

Rumcajse asi netřeba představovat. Jako malý jsem býval jeho fanoušek, měl jsem i dřevěnou figurku. Upřímně, je to jedna z pohádek, u nichž mi nevadí, že jsem ji četl už ani nevím kolikrát. To František Čečetka s jeho čapkovským hromaděním slov mě, mírně řečeno, pěkně sere a přiznávám, že to obvykle hodně filtruju. Podobně i u Mišáka je Rumcajs hodně populární, a tak není divu, že přání jet se podívat do Jičína vyvstalo u něho, a tak jsme se tam, za této konfigurace, jednu červencovou neděli vydali.

Je to krásný, když se člověk dostane někam, kde to zná z pohádkového světa. Kolem Jičína máme prochozené všechny hrady, takže jsme jej viděli pomalu ze všech kopců kolem, ale v centru jsme nebyli. Mišák byl pochopitelně nadšený. S puffinem navštívili Rumcajsovu ševcovnu, Rumcajsův svět Radka Pilaře (Mišák se tam i vrátil), obešli náměstí a nakonec vylezli na věž. Já si mezitím pochodil venku s Matesem. U něj by Rumcajs zaujal spíše coby salát. Ačkoliv, když jsme je potkali u fontánky, usmál se na ně, ale asi spíš na Manku. Hezké dopoledne ve městě, kde se náš svět prolíná s tím pohádkovým.