Štramberk - léto 2013

Již před vydařeným Táborem jsme počítali s druhým dílem letní dovolené. Maje na paměti Hérakleitovo "vše plyne" i mimo situace, kdy protéká záchod, neřešili jsme kam a dobře jsme udělali. Z původních nápadů vydat se do Chebu se stal - Štramberk.

Trochu změna plánu, ovšem snadno vysvětlitelná; v červenci jsem dočetl o pánech z Kravař, hned po nich začal číst o pánech ze Sovince, tomu se nedalo odolat. Ačkoliv je puffin z Moravy a tenhle kraj jsme už parkrát navštívili, když jsme sjeli z dálnice a před námi se najednou otevřel výhled na obrovský kopec s vysokou věží na vrcholu. Překvapení pokračovalo i na malebném náměstí i v pokoji, při pohledu na nastlanou postel. Na náměstí voněly čerstvě upečené "štrambeské uši" a my se vydali nahoru na hrad Štramberk, k známé 'Trúbě', na procházku po okolí, z níž se vyklubalo (k nelibosti Mišákově) stoupání na Bílou Horu s rozhlednou.

Na druhý den se stal naším cílem hrad Šostýn nad Kopřivnicí a s ohledem na to, že Štramberk s Kopřivnicí sousedí, vydali jsme se na něj pěšky. Abychom trochu zpestřili život Mišákovi, který narozdíl od pandy dlící v krosně na mých zádech musel po svých, zkrátili jsme si cestu o dva kilometry vlakem. Kdybych neviděl, jakou ty tři minuty motoráčkem udělají dětem radost, nevěřil bych tomu, a to nepočítám lašske nadražni hlašeni o přijezdu a odjezu vlaku. Janáček měl pravdu, jak měkká řeč.

Šostýn Mišák zvládl. Sice protestoval, ale zvládl, stejně jako proslulou jeskyni Šipku ještě týž den odpoledne. Odpoledne předávalo vládu podvečeru, tak už zbýval jen malý nákup něčeho k večeři, uložit děti, nějaké to pivo a tak. Třetí den - Hukvaldy, které a vlastně i celé okolí žijí z Janáčka, ale tak rozumně. Nahoře na hradě téměř nikdo, nevídáno. Puffin vidouc pána střílejícího z luku, neodololal. I Mišák si to zkusil. Z Hukvald na Starý Jičín oklikou, aby se měla havěť alespoň šanci zregenerovat odpočinkem, což se i stalo. Na Starém Jičíně jsme byli s puffinem před 11 lety, 30. července 2002.

Poslední den jsme ještě (už asi po sedmé) navštívili stále oblíbenější krámek s pekárnou štramberských uší, které si Mates zcela zamiloval. Pak už jen zamávat Štramberku a vzhůru na Helfštejn - poslední hrad naší dovolené. Helfštejn se překonal. Pamatovali jsme si jej tak velký, pamatovali jsme si jej udržovaný, ale narozdíl od Starého Jičína, kde se spíše zastavil čas, tady postoupili. Zpřístupněné jádro bez průvodce, zpřístupněná štítová zeď, všude krásně čisto, kolem hradu vysekané nálety, aby na něj bylo odevšad dobře vidět, nádhera.

Tak skončila naše letní dovolená, krátká leč intenzivní, plná zážitků a nádherných vzpomínek.