Loket

Spolu s postupujícím létem neuzrála jenom myšlenka vyrazit jednou zase někam dál, ale i odhodlání k činu, a tak jsme se jednoho pro cestování celkem přívětivého rána vydali směrem na západ, až těsně k Chebu, kde se nad smyčkou Ohře tyčí hrad Loket. A krásný. Možná i proto tu čtyřiasedmdesátiletý Goethe požádal na vyhlídce, kde jsem my požádali o smažený sýr, o pětapadesát let mladší Ulriku von Levetzow o ruku. Narozdíl od něj jsme jej my dostali.

A mimochodem, vždycky jsem si myslel, jak je ta věž vysoká. Není. Stojí na skalce a je docela malá. Kromě základů není ani románská, z jejího původního materiálu ji přestavěli v gotice. To ale, myslím, vůbec ničemu nevadí.