Za devatero kopečky

Za devatero kopečky a devatero vodotečemi, pojmenovanými i těmi beze jména, leží v krajině při Tiché Orlice v hlubokém údolí hrad Lanšperk. Necelý kilometr od něho se nad tím samým údolím Tiché Orlice vypíná skalnatý ostroh nesoucí stopy opevnění, jehož život zcela unikl pozornosti kronikářů a o němž tak víme pouze tolik, že vzniklo někdy ve středověku.

Tenhle kraj na pomezí blízka a vzdálena má zvláštní atmosféru. Rovinu při Orlici cestou vystřídá široké údolí Libchavského potoka ohraničené z obou stran dlouhou hradbou hřbetů daleko vysunutých výběžků Třebovského mezihoří protnutých napříč jen zářezem údolí Tiché Orlice. Na křižovatce obojího, kde se Libchavský potok s Třebovkou spojují s Tichou Orlicí, leží Ústí. Odtud cestu obklopí vysoké svahy údolí Tiché Orlice, aby se o něco později rozestoupily v impozatní scenérii Lanšperka, od něhož pak cesta pokračuje dál na Kyšperk (Letohrad), věnčená stejně zapomenutými hrádky jako byl ten, na němž jsme teď o Vánocích byli.

Byl jsem tu poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté, popáté. Pokaždé je nad čím přemýšlet.

       

Nejdřív nahoru, pak dolů, hop a skok přes potok (naštěstí bez vody), pak zase pořád vzhůrů do kopce na hrádek a nakonec - sešup dolů. A pořádný.