Po čtyřech letech

Jednou takhle na Nový rok jsme s puffinem vyrazili do Liberka na Rychmberk.
Letos jsme se tam vrátili. Po čtyřech letech. Ani počasí se od sebe moc nelišilo, jen dnes nepršelo. Zato pršelo pár dní předtím, takže jsem cestou kolem rozlité Orlice vyprávěl, jak jsem ji takhle, ještě jako malý chlapeček, viděl. Nakonec mi to nedalo a zastavili jsme mezi Albrechticemi (ještě) nad Orlicí a Týništěm (taky ještě) nad Orlicí.

Na Rychmberku bylo krásné světlo. Je trochu utopený mezi dvěma údolími, takže pokukující sluníčko si skrz mlhu tentokrát pohrálo. Na fotce to vidět není, respektive je, ale jako takový to hnusný šedivý (neplést s koalou). Mišák byl nadšený. Už v týdnu opakoval, že chce na hory. nevím, jak jsme mu to do makovičky naočkovali, ale to člověk zrovna zjihne. Zvlášť když pak slyší, že se mu tam moc líbí a vrátíme se. Doma Mišák hned zahlásil, že má nový autíčko. Neskutečný jakou dokážou mít děti ryzí radost.
No, autíčko si to s Mišákem fest užívá, ale od toho už hračky přece jsou. Možná se nedožije muzeálního věku, ale kdo by stál o prázdný život bez radosti.

       

Slovo "možná" můžete v poslední větě klidně škrtnout.