Na Divoké Orlici

V souvislosti s psaním projektu disertace a rozmělněním stresu před státnicemi jsme se jednu červnovou sobotu vydali po hradech na Divoké Orlici, a protože na Velešově jsme byli vloni, padla volba na Potštejn jako ústřední bod kolonizace na Divoké Orlici. Z městečka jsme vyšli údolím Divoké Orlice kolem hradního kopce na Vochtánku a odsud nahoru na hrad, za střídavého slibování zmrzliny pro "hodné Míšy". Sice jsem proti těmto vyděračským praktikám, ale nutno dodat, že jsou účinné. Mišák šlapal jak hodinky, tak moc se těšil na zmrzlinku a bál se, aby si to nepokazil. Až nám ho přišlo cestou z hradu líto a museli jsme mu říci, že už ji má dávno jistou, jak moc byl hodný.

Příští sobotu jsme pokračovali na Litice nad Orlicí. Narozdíl od předchozího týdne bylo tentokrát vedro, ale od železniční stanice, kde jsme zastavili, je to na hrad jen kousek. Mišák se pochopitelně těšil na "zmrzlinku", kterou jsme mu pochopitelně slíbili. Vylezli jsme na hrad, na věž, prohlédli palác a pomalu se vydali zpátky. Už v poslední třetině kopce Mišák hlásil, že támhle ji mají. Tomu se říká cílevědomost lumíka.

       

První fotografie - čtvrtá brána na Potštejně; zbývající Litice.