Jeseníky - jaro 2011

Nevím, kdy jsme šli naposledy tůru s Mišákem v krosně, ale muselo to být už hodně dávno, protože sestava Mišák, krosna, vak vody plus nějaké ty serepetičky (cca 19,5kg) mi na těch pár kilometrech z Červenohorského sedla přes Vřesovou studánku na Keprník a zpátky daly docela zabrat. Takhle se utahat hned první den. Na podzim už to bude asi jenom "po svých".

Druhý den z Rejvízu na Mechové jezírko to byla procházka. Mišákovi se sice nechtělo, ale krosna zůstala odpočívat doma, a tak musel. Sice to bylo s hudráním, ale cestu tam (3 km) ušel. Řekli jsme mu, že se může večer v hospodě pochlubit panu Hajnému, že došel na "Mecháč". Mezitím byla ale patálie s bobkem, za který dostal slíbeno lízátko, takže když večer vešel s puffinem do hospody, pochlubil se s rozzářeným úsměvem (a lízátkem v ruce), že udělal takhle velkej bobek a dostal za to lízátko.

Taky mně to nějak strhlo. V neděli jsem se po návratu chvíli plácal a pak si s teplotou lehnul, abych tak strávil i celé velikonoční pondělí. Asi jsem nastydl na ledviny, a tak tu sedím ovázaný šálou jak turek na melounu a plánuji, jak na podzim zase jednou zamíříme z údolí Černé Opavy do údolí Bílé Opavy.