Frymburk

Další víkend po Liticích jsme se vydali na Frymburk, kde se v poslední době mnohé změnilo. Od podzima má hrad nové majitele bydlící v bývalé hájovně na předhradí a snad se mu tak blýská na lepší časy, ale popořádku.

Když jsme před lety uklízeli na půdě, našli jsme v krabicích mimo jiné i plechový traktůrek na klíček. O tom, že se tyhle hračky vyrábí v Náchodě čirou náhodou vím, ale že v Novém Hrádku na náměstí stojí dům s vývěsním štítem, kde se prodávají, pro mne bylo překvapením. A tak jsme stáli s Míšou před výlohou a dívali se na výřad barevných traktůrků. Nedalo se nezeptat, copak se Mišákovi líbí a Mišák ukázal na karavan. Obchod vypadal zavřený, ale na dvěřích bylo napsáno, že je otevřeno a má se zazvonit.

S tím, že Mišákovi nějakou koupíme jsme zazvonili a za chvíli se ocitli v království krásných plechových hraček, jaké se vyrábí už přes šedesát let. Zeptali jsme se Mišáka, která by se mu líbila. Rozhlížel se, mysleli jsme, že si nemůže vybrat, ale opak byl pravdou, hledal. Pak ukázal na karavan vysoko na poličce. Chvíli jsme s puffinem vnitřně bojovali, protože jeho představa se naší rozcházela jak to jen šlo. Dovedete si představit, hrát si se samotným karavanem? Ale byla to naše nabídka a jeho rozhodnutí. Když mu ho pán podal, už nemohlo být jinak. Ani ten předváděcí nechtěl vyměnit za zabalený v krabičce. Venku si pak krabičku nesl, až těsně na hradě se nechal ukecat, abychom mu ji dali do baťůžku. Když jsme mu jej pak při cestě zpátky rozbalili, seděl v sedačce, otevíral a zavíral dvěře karavanu s otázkou, jestli je nám teplo nebo zima, jestli půjdeme spát a co budeme vařit.

Druhý den ráno když se probudil se mne zeptal "Jak ses vyspal táto?"
"Dobře," povídám. "A jak ses vyspal ty Míšo?"
"Dobře."
"A jak se, Míšo, vyspali v karavanu?" zeptal jsem se. Mišák otevřel dveře karavanu, který si s sebou přinesl do postele a zavolal do něj "Jak jste se vyspali!?" načež si hlubším hlasem vzápětí odpověděl "Dobře".

Na hrad nás noví majetelé pustili. Bavili jsme se, že předtím jsme tu byli před devíti lety, co se změnilo a co se bude dít dál. Letos chtějí zajistit jedno nároží, prý se zdrželo povolení, jinak by na tom už pracovali. Takhle budou moci začít až na podzim. Splnili si sen a já jim ho přeji a v dobrém i závidím. Mají před velkou spoustu práce, snad se vše podaří.