Dobrošov

Mišák uviděl v televizi bunkr a povídá "To je hrad". "To není hrad, to je bunkr" řekl puffin. "No, ono je to vlastně takový pokračování hradů", řekl koalix, a protože jsme se už dál do nějakých subtilností nepouštěli, vydali jsme se podle Komenského zásady názornosti hned ten víkend po státnicích na Dobrošov.

Komenského "nechť vše volně plyne, ať není ve věcech přítomno násilí", jsme se přidrželi i tam, a tak jsme si jen v rychlosti prohlédli armádu sádrových vojáčků v expozici před vstupem do dělostřeleckého srubu "Zelený" a v něm pak jeho první patro s mezipatrem, kde se Mišák podíval, kam chodili vojáci čůrat a kde si potom umyli ruce. Taky jsme se koukli střílnou do příkopu - "tatatata" - a ještě jsme šoupli skluzem jeden granát, ahoj.

Vypadá to jako sranda, ale není. Takové věci se zkrátka dějí. Není nic to nic nač by mohl být člověk nějak hrdý, ale zavírat před nimi oči by bylo tou největší chybou, která nakonec skončila právě takhle.