Bezděz

Někdy před týdnem se tak objevila myšlenka vydat se na Bezděz a ačkoliv to není zase tak dlouho co jsme tam byli naposledy, sebrali jsme se v sobotu ráno, zastavili se pro benzín, kafe a pak po hodině a půl jízdy stály ve stejnojmenné obci při úpatí kopce s vzhlíželi na impozantní stavbu Přemyslova hradu.

Už zdálky byla patrná jedna významná změna - zastřešení manského paláce (zde ještě před rekonstrukcí). Je krásné, že se stále nachází lidé, kteří mají touhu měnit věci k lepšímu. Cesta na hrad probíhala relaxačně a dokonce jsme měli i štěstí a trefili se do správné hodiny, takže po počátečním návalu návštěvníků zůstal hrad najednou krásně prázdný a my fotili a fotili a fotili, jako kdybychom tam byli poprvé. Mišák byl hodný, taky utahaný, ale držel se až zpátky dolů, kde měl slíbenou "pruhovanou" (míchanou) zmrzlinu.

A to je všechno. Vlastně není. Přišlo nám to nějak blíž. Naposledy jsme byli na Bezdězu před skoro sedmi lety. To byl puffin ještě svobodný jako pták (já jako koala). Historii začnu studovat až za rok, stejně proběhne i podzimní kroužkování puffinů a o tom, že hradní kaple sv. Michala patřila do inspiračního okruhu pařížské Sainte Chapelle a její zapojení do hradebního okruhu je ideou ecclesia militans se dozvím až za dalších šest a půl.

Abych nezapomněl, když už budete dole v obci lízat zmrzlinu (nebo kousat), nenechte se zmást vzhledem bezdězského kostelíka sv. Jiljí. Nevypadá jako gotický, protože opravdu není, je totiž románský.