Pilsner Urquel Ambasador

Jedno pivo je lepší než žádné pivo, dvě piva jsou lepší než jedno, tři jsou lepší než dvě, ale čtyři nemusí být lepší než tři.

Druhý týden v červenci jsem byl pozván k návštěvě plzeňského pivovaru v rámci Pilsner Urquell Ambasador. Ona už babička Barunky Panklové říkala, že správná hospodyňka pro pírko i přes plot skočí, tak jsme se vydali do Plzně, podívat se tam, kde se vaří pivo, které si prostě nedáte jen jedno.

Do vláčku pěkně pixličku plzeniny, ale jak už jsem psal výše... Cesta ubíhala, nějaké to zpoždění, ale těsně před jedenáctou jsme už stáli před branou plzeňského pivovaru. Směstnat několikahodinovou návštěvu, během níž se nám věnoval jeden ze sládků - Pavel Zítek, zkrátka nelze. Jedna věc je vyprávět o technologii, obchodních záležitostech, o historii vaření piva, o pivovrech v zahraničí, druhá věc je vyprávět o tom tak, aby za tím člověk pořád viděl to pivo, okolem kterého se vlastně celé to snažení točí, které pije rád, které mu chutná, a to dokázal pan sládek, který mimo jiné působil i v domově tutalíků (polské Tychy), zvládnout stejně dobře, jako vaření piva. Uvidět věci v souvislostech je krásný pocit.

Návštěvu jsme zakončili v pivovarském sklepě vysekaném do pískovcového podloží nad půllitrem piva, které zrálo v dřevěných sudech stejně jako v době, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi. Nefiltorvané pivo bylo subjektivně trochu méně hořké, ale jinak to bylo to pivo, na které si člověk tak rád zajde. Je hezké vidět, že ať si dáte pivo z lahve, z plechovky nebo točené, vždy bylo děláno tak, aby chutnalo stále stejně dobře, je hezké vidět, když lidé dělají věci s láskou.

       

ostatně chcete-li se dozvědět něco o výrobě nebo historii plzeňského piva, proč chodit ke kovaříčkovi, když můžete rovnou ke kováři.

Dej Bůh štěstí. Pilsner Urquell Ambasador