Krušné hory - jaro 2007

Podobně jako loni jsme se i letos na jaře vydali s puffinem do Krušných hor, nedalo se alespoň na chvíli nevrátit, a tak nás Velký zelený Křečopažout vysmrkl, zrovinka zase na Valpuržinu noc, zrovinka do toho samého místa a zrovinka jsme tam potkali i stejnou bandu Němců ze Saské Kamenice, kteří přijedou na kole, tři dny chlastají a pak jedou zase zpátky domů do Říše. Potkali jsme je pochopitelně v hospodě, loni i letos. Letos jsme ovšem začali návštěvou Nové Vsi v Horách, kolem které teď bude epizodicky stát několik dalších větrných elektráren zatímco jiné už zase stát přestanou, přesně podle hesla že změna je život. Šetřit přírodu se musí za každou cenu, i kdyby ji to mělo zničit.

Teď se trochu, jak by řekla magnetofonová páska, no ona by to koneckonců mohla říci třeba i mumie, ale nedávalo by to tak úplně smysl, převinu, aby byla vůbec šance, že se dnes dobereme nějakého konce. Konkrétněji na další den ráno po snídani, kdy jsme se vyvalili na krásnou asi 28.5 kilometrovou procházku zakončenou ještě krásnějším sevřeným a dlouhým údolím Chomutovky. Večer jsme lezli jako dva krabi.

Následující den jsme se ráno snažili přijít na to, jak vyřešit, že stále lezeme jako krabi. Nenaplánujeme si nic velkého, budeme všechno řešit po malých částech, což se ukázalo jako zcela geniální objev ve způsobu trávení volného času na dovolené, až na to že jsme se nakonec dobrali v podstatě totožného výsledku a z Hněvína jsme k našemu tutalíku polnímu, toto druhové jméno má naše auto od doby, kdy jsme s ním jednou v Jeseníkách museli jet po poli, dolezli opět jako krabi.

Poslední den už krabi jen dolezli na snídani a vydali se domů. Bylo to krásné, puffin jakožto duše poetická by jistě řekl "Sbohem a šáteček, bylo to krásné a bylo toho dost...", ale já nejsem puffin, takže nashledanou v Krušných horách.