Jeseníky - podzim 2007

Na jaře a na podzim jezdíváme do Jeseníků. Jsou pokaždé stejné, pokaždé jiné a pokaždé krásné. Tak už to bývá, když si člověk něco zamiluje. I tentokrát byl podzim krásně zemitě barevný, zasmušilý mlhou a odcházejícím listím, ale bylo zde i něco trochu navíc. Sníh. Vyšší polohy jsou zkrátka vyšší polohy. Z nich jsme ale přece jen zamířili i do nižších, do Vidnavy, usazené v nádherné krajině při okraji Rychlebských hor a Žulovské pahorkatiny přecházající postupně do slezské nížiny, města s bohatou historií. S ní se lze seznámit ve velice pěkné expozici o osidlování Vidnavska instalované v nově rekonstruovaném domě na náměstí. Expozice končí před druhou světovou válkou. Svoje důvody to má, jeden z nich bychom mohli pojmenovat jako snažit se být spravedlivým. Historie je složitá, nitky událostí se splétají a rozplétají, můžeme se je pokusit sledovat, snažit se chtít pochopit, porozumět jim, neměli bychom ale jednoznačně soudit. Pováleční zlatokopové si s řáděním band Freikorps v mnohém nezadali. Na Kameni usmíření představujícím reliéf Vidnavska, usazeném poblíž fojtství, je vytesán dvojjazyčný nápis:

Natoč svou tvář ke slunci, ať stíny minulosti padnou za tebe.
Wende dein gesicht der Sonne zu, dann fallen die Schatten hinter dich.

Za několik týdnů bychom se měli stát součástí schengenského prostoru, snad se tak Vidnavě, a nejenom jí, podaří obnovit původní přirozený životní prostor.


Velké mechové jezírko na Rejvízu
Mikroregion Žulovsko