Výstava - Plíživá kontra

Výstava fotografií, která v létě proběhla v Hradci Králové a na podzim i ve Zlíně, teď na dva měsíce našla svůj domov v klubu Plíživá kontra v Jeseníku. Nyní je to vlastně v Jeseníku o Jeseníkách. Upřímně řečeno je to celkem zvláštní, krásný pocit, ale jen těžko sdělitelný, protože teď se to pro mne posunulo do úplně jiné roviny, nejosobnější.

Když jsme asi před dvěma lety odjížděli z "dovolené po hradech", viděli jsme poničený Freudenštejn, rozkopaný Kaltenštejn a začali mít, kromě ještě většího smutku i chuť pokusit se s tím něco udělat. Jistě, je to jen výstava několika fotografií, které někdo uvidí, někomu se možná budou i líbit, spíš ne, ale otázkou zůstává, čemu by to vlastně mohlo pomoci.

Kdyby to nikomu vůbec nic nedalo, tak mně přece jen něco ano. Našli jsme v té tmě sirky. Možná je to trochu málo, ale teď opravdu víme, že jsou lidé, kterým záleží na tom, kde a v čem žijí, že proto něco dělat chtějí a dělají, a to je více, než jsme mohli očekávat, protože to představuje opravdovou naději.

Nic není a nebude mávnutím kouzelného proutku, to je výsadou nádherného království dětí, pro které bude rodič tím kouzelníkem v cestě k jejich snu. K úvodnímu textu výstavy, který vyšel v Jesenickém týdeníku, jsme psal, že si nade vše vážím práce lidí, kteří pro nás krajinu, v níž žijeme, po generace vzdělávali, a stejná práce teď čeká na všechny, kterým není lhostejno kde a v čem žijí. Jednou se stejně jako oni změníme v prach a i naše jména budou zapomenuta, ale je opravdu jen na nás, zda za nás stejně jako za ně bude hovořit naše práce, kterou po sobě zachováme.