Pod Králickým Sněžníkem

Původně jsme plánovali, že se vykulíme až na Králický Sněžník, ale človek míní, však to znáte, jak to bývá. S koalama to máte stejné a papuchalky jsou na tom dost podobně. Když jsme se za solidního vedra a přesně podle rčení, že každý má své mouchy vykutáleli na Mokrý hřbet, věděli jsme se přesně, proč se tak jmenuje. Při cestě kaluže vody a cesta místy přecházela po povalovém chodníku přes malá rašeliniště. Hehe, určitě jste čekali, že napíšu, že jsme byli zpocení jako dveře od chlíva. Byli. V tu dobu se také začala pomalu ohlašovat bouřka bližící se do té doby s parametry božích mlýnů.

V sedle jsme si, obletování pozornými mouchami, sedli s představou, že se najíme, ale rostoucí mraky a ozývající se bouřka nás přesvědčily, že by bylo lépe se vydat dál a pro tentokrát již směrem dolů. Nebudu to dramatizovat, ještě bych se začal bát. Bouřka se sice čas od parkrát pěkně ozvala, ale naštěstí to byla jen taková, co straší mezi mraky, takže jsme vlastně ani nezmokli, a nakonec se i v pořádku doploužili zpět do Dolní Moravy.

       

Závěrem snad jen ještě jedno všeříkající "mouchové" video.