Krušné hory

První prodlužený víkend tohoto roku jsme pro nás celkem netradičně nezačali v Jeseníkách, ale revolučně v Krušných horách. Paradoxem je, že to píšu právě v Jeseníkách na Rejvízu. Nic z toho neplyne, snad ponaučení, že ani revoluce nebývají tak zásadní, ostatně i voda když si zvykne, že někudy teče, mění jen velmi nerada, o čemž pro změnu zase vědí své naši sousedi, kteří si na pozemek navezli kopec hlíny v domnění, že tam budou mít sucho. Nevěřili byste, jak vysoko dokáže vyvzlínat.

Když už jste se dozvěděli všechno možné o tom, že sousedi mají mokro na zahradě, nebylo by od věci říci něco málo o Krušných horách. Nebude toho moc, za dva dny se toho také nedá až tak stihnout, a proto to bude formou víceméně instatní. Vzhledem k tomu, že se mi v naší malé kotlině, podél řeky Moravy a od jejího pramene až k Olši, líbí všude (a na horách ještě více), nemohu než napsat, že navzdory všemu, co jsem kdy slyšel a co mi bylo fixováno, jsou Krušné hory krásné. Možná víc než občasný výhled na nějaký ten elektrárenský komín mi přijde rušivější pohled na stometrové sloupy větrných elektráren. Tudy asi cesta k rozumnému hospodaření s energií nevede, možná by bylo lepší při otevřeném okně nemít zapnuté i topení, či nevytápět místnost na subtropických 28 stupňů Celsia, nebo se nesnažit pomáhat sluníčku svítícimu do místnosti 70 W stolní lampičkou, když to není potřeba. Námětů je hodně, chápu, existují lidé, kterým monstrum s vrtulí o průměru 140 metrů může imponovat jakožto vítězství člověka nad přírodou, ale opak je pravdou a myslím, že prohráváme, jen si to nechceme přiznat.

Podruhé už o tom topení a svícení psát nebudu, ačkoliv vytěžená mostecká hnědouhlená pánev by si to zasloužila. Osobně se přikláním k názoru, že zbourání historického Mostu je zločin a jeden s velkou pompou zachráněný kostel cukrátko, aby se nekřičelo. Doufám, že další těžba směrem k hřebenu Krušných hor se již nebude realizovat. Monumentálně položené Jezeří si již jednu smrt přežilo, druhá by asi byla definitivní. Krom jiného těžba narušuje stabilitu celého svahu, jak se člověk může nejen dočíst, ale skrze množství kontrolních bodů i sám přesvědčit třeba cestou na Starý Žeberk.

Jakkoliv vám mohli předcházející řádky připadat děsivé, opak je pravdou. Krušné hory jsou krásné a platí to i pro jejich jejich okolí. Uhelná pánev i ostatní věci mohou sice působit všelijak, ale berte je jako fakt. Od okamžiku, kdy člověk poprvé kopl do země, aby zasel obilí, začal měnit svoje okolí a vytvářet to, čemu se říká kulturní krajina. Podotýkám, že kulturní nemá nic společného s divadlem. Když už jsem teď v těch Jeseníkách, tak ty jsou minimálně od středověku překopané křížem krážem díky kutání kovů, a dnes se na to chodí lidi dívat, teda alespoň já určitě. Ostatně kolem Starého Žeberku se v té době také kutalo, v okolí jsou k vidění relikty po této činnosti.

Snažil jsem se seč jsem mohl zmínit nenápadně všechny hrady, které jsme stačili během těch dvou dnů navštívit, ale stejně nakonec musím s barvou ven, a tak jen dodám, že kromě nich je možné navštívit třeba Červený Hrádek, který ale po zámecké přestavbě z původního hradu zachoval pouze místo kde stojí a pár kamenických článků ve zdi terasy, nedaleko něj pak nad Jirkovskou nádrží stojící starší Najštejn a konečně třeba Hausberk, i tak jich tam spousta zbývá.


Prvé tři fotografie pochází z blízkého okolí vsi Blatno, kde se také nachází zaniklá komenda Řádu německých rytířů. Poslední fotografie je hradní kopec Nového Žeberku.