Znojmo - léto 2005

Spálení od sluníčka, uchození se spoustou fotografií a vzpomíněk jsme se vrátili z dovolené, na kterou jsme jeli plni odhodlání že nebudeme nikam chodit, ani na hrady a že si budeme užívat volna u vody :o)
Teď si tu tak sedím a píšu tenhle nekrolog našich předsevzetí o tom že se budeme válet u vody a jsem rád, že ho mohu psát, že to se mnou protivným medvědem v tom hrozném teple puffin ulepený a pokousaný od much všechno vydržel :o)

První den po příjezdu jsme si odpočinkově prohlédli Znojmo. Kdo jste tam nebyl, tak se tam určitě podívejte. Sice to zní jako běžná fráze, ale křivolaké uličky historického jádra spolu velkým množstvím krásných do rozpáleného vzduchu chladem dýchajících středověkých zanechá skutečně nezapomenutelný zážitek.
Večer jsme si vybrali takovou úvodní procházku po národním parku Podyjí, ochutnali místní pivo Hostan a šli do peří. Ráno sice trochu pršelo, ale oblačnost byla vysoko, takže ideální počasí na turistiku. Po složitém pochopení autobusové dopravy ve Znojmě jsme autobusem dojeli do Vranova nad Dyjí a vydali se podél řeky na cestu. Počasí se pomalu vylepšovalo, teplota mírně stoupala, cesta také. Nebudu vás napínat, do přibližně šestnáct kilometrů vzdáleného Lukova jsme nakonec po necelých pěti hodinách došli. Dal jsem si pivo, označkoval strom za zastávkou (hodný méďa) a ještě jsme stihli autobus zpět do Znojma.
Večer jsme se zase trochu prošli po Znojmě, dali pár Hostanů (já) a vlezli do vypečeného pelíšku.

Protože se věci nemají dělat napolovic, ráno dalšího dne jsme se vydali podívat za Dyji na druhou stranu národního parku. Teplota stoupala o poznání více než cesta v závěrečné fázi, mouchy nás žraly o 106, ale ta krásná příroda. Zaplať pánbů, Trochu vyšší venkovní teplota vzduchu, k vodě jsme opět nedostali vykonala své a tak jsme večer doplnili několika Hostany chybějící tekutiny a zalehli chrrrr.

Ráno moudřejší večera. Rozumně jsme vyrazili k vodě. Neuvěřitelné, ale pravdivé. Poté co jsme v dnešní obci Bítov zanechali auto, sešplhali z kopce a dospěli až k vodě. Původne jsme si ten den chtěli dát takový malý trojboj turistika-kánoe-plavání (druhé dvě disciplíny by se opakovali podle toho jak by nám to šlo na lodi), ale pak jsme tak nějak pár metrů od břehu rozumně usoudili, že zapůjčená kánoe nesplňuje zcela naše představy o stabilitě a koupat foťáky se nám nechtělo, takže jsme se vrátili, a definitivně se tak rozžehnali s myšlenkou že bychom dopluli až k Bítovu. Foťáky s baťůžky jsme si schovali v půjčovně, vyměnili kánoi za šlapadlo (ještě teď se stydíme za tu potupu :o) a trochu se projeli po nádrži. Na šlapadle to bylo skoro jako na kole, takže jsme v podstatě jen vyměnili disciplínu. Nakonec došlo i na koupání. Dvakrát jsme přeplavali přes to, čemu by se před tím než tam vznikla nádrž dalo říci slepé rameno meandru, ustrojili se, vypili asi hektolitr neuvěřitelně žlutozelené a dobré točené limonády místní (znojemské) produkce a vyrazili nahoru zpět do kopce na Bítov. Focení asi popisovat nemusím, je to prostě cvak cvak a tkhle bych mohl pokračovat ještě jednou, takže jen zmíním cestu zpátky, celkově naťapaných asi osm kilometrů a večer vyloženě podařenou procházku na pivo do hradní restaurace, kde jsme se nad pivem (pochopitelně Hostan) pěkně pobavili na účet náš i všech okolo. Vtipy bylo ucházející a v dobré náladě jsme se vydali zpět do našeho doupěte, které vyhřáté od sluníčka trochu připomínalo horkovzdušnou troubu s rozbitým ventilátorem (pozn. to je pak obyčejná trouba).

       

Po vyložene horké noci jsme ráno sbalili věci, vyrovnali účet vydali se do Vranova nad Dyjí s jasným předsevzetím týkajícím se koupání, které spočívalo v tom, že dnes se opravdu koupat nebudeme. Teplota dosahovala opět slušných hodnot a dvě z turistování na slunci vypečená zvířátka potřebují další slunce ze všeho nejméně. Navštívili jsem tedy hrad/zámek Vranov nad Dyjí a pak už se jen chvíli pomalu a chvíli zase rychle ubírali domů.