Kolíčky na prádlo

Okurková sezóna ještě nekončí.

Jak již úvod napověděl, v důsledku skutečnosti, že jsem od dovolené nezablešil stránky žádným obtížným hmyzem (a skoro tak propadl obsesím o tom, že už nedokáži vyfotit cokoliv a napsat o tom jakýkoliv text a stane se ze mne postupně seriózní knackebrot [čti suchar]), je zde tato bleška o kolíčkách na prádlo.

Předně bych rád zmínil, že tento text nepojednává jakým způsobem věší prádlo puffin a jak já (pouze zmíním, že jsme vzájemně tolerantní a prádlo jeden po druhém nepřevěšujeme). Co by, myslím, za zmínku stálo a tím se dostáváme k meritu věci je věšení prádla z hlediska umění. Původní věšení prádla, silně svázané tradičním modelem, dospělo svého vrcholu, jehož přísně symetrická forma již neposkytnula další rozvoj a dalo by se říci vlastně, že i ustrnula v singularitě vlastní dokonalosti. Ovšem svět, natolik barvitý, nedokáže být sešněrován do finálních pravidel, a proto se, hlavně díky neschopnosti původního modelu reflektovat nové potřeby, začal postupně rodit nový, barvitější svět kolíčků.

Lapidárně řečeno, není možné o půlnoci potmě roztřídit všechny ponožky podle barvy a jim pak v sériích přiřazovat kolíčky odpovídající, či komplementární barvy.