Kolíčky na prádlo

aneb okurková sezóna ještě nekončí.

Jak již úvod napověděl, v důsledku skutečnosti, že jsem od dovolené nezablešil stránky žádným obtížným hmyzem a skoro tak propadl obsesím o tom, že už nedokáži vyfotit cokoliv a napsat o tom jakýkoliv text a stane se ze mne postupně seriózní knackebrot [čti suchar], je zde tato bleška o kolíčkách na prádlo.

Předně bych rád zmínil, že tato bleška nepojednává jakým způsobem věší prádlo puffin a jak já (ve vzácných případech), pouze bych ze zmínil, že jsme vzájemně tolerantní a prádlo jeden po druhém nepřevěšujeme :o)
Co by myslím ale za zmínku stálo a tím se dostáváme k meritu této blešky je věšení prádla z hlediska umění. Původní věšení prádla, silně svázané tradičním modelem, dospělo svého vrcholu, jehož přísně symetrická forma již neposkytnula další rozvoj a dalo by se říci vlastně, že i ustrnula v singularitě vlastní dokonalosti.
Ovšem svět tak barvitý nedokáže být sešněrován do finálních pravidel, a proto se hlavbně díky neschopnosti původního modelu reflektovat nové potřeby začal postupně rodit nový, barvitější svět kolíčků. Lapidárně řečeno, není možné o půlnoci potmě roztřídit všechny ponožky podle barvy a jim pak v sériích přiřazovat kolíčky odpovídající, či komplementární barvy.

       

Jak krásně barvitý a osobitý je svět náhodně vybíraných kolíčků v protikladu k přísně formálně volených kombinací, které by snad bylo možno přirovnat i k plotu bránícímu proniknutí nových myšlenek, nebo slepic na zahrádku :o)

Post scriptum
Doufám, že si nemyslíte, že jsem se zbláznil.