Puffinova služební cesta

V neděli navečer puffin odlétal na služební cestu, tak jsme se rozhodli, bude-li pěkné počasí, zastavíme se cestou někam na hrad. Původně jsme měli naplánovanou návštěvu Tetína, ale nakonec jsme zvolili o něco vzdálenější Jenčov nedaleko Nižboru.

Cestu do Prahy popisovat nebudu, kolik jsme vypili různých automatových kafíček také nemá smysl psát, stejně jsme měli jen jedno a rovnou přejdu k okmažiku, kdy jsme zastavili tutalíka ( naše autíčko) u cesty, ze které se odbočovalo k hradu. Vzhledem k nenáročnosti terénu je hrad celkem frekventovaným výletním místem, protože chvíli před nám sem přijeli asi tři dospělí s několika různě velkými dětmi a vydali se týmž směrem, což nás lehounce zprudilo, protože většinou se taková výprava neobejde bez toho, aby se nerozlezli do všech koutů za pojídání svačin, čímž máte po focení. Začali jsme vybalovat foťáčky a různé brašničky, všechno to na sebe věšeli a za puffinova vtipkování se vydali na hrad.

Nakousnul-li jsem puffinovo vtipkování, bylo to záměrně, a protože vím, že teď už vás to pochopitelně zajímá, nedovolím si nezmínit téma vtipů. Předně jsem to byl já, potom oba a pak zase já. Na vysvětlenou dodám, že před časem jsme potkali jednu moji známou, která má celkem osobitý projev, takže se celé náměstí v Hradci Králové dozvědělo, že mne dlouho neviděla, že jsem přibral (to je mi novinka) a že mne nemohla poznat, protože v tom svém oblíbeném kloboučku vypadám jako rybář. Bylo zábavné poslouchat puffinovo veselé předvádění malých děcek s větami typu: "A mamíí, proč ten rybář chodí po hradě a fotí ho?", nebo "proč si ten rybář povídá s foťákem!?"

Na hradě už puffin tolik nesršel, tak jsme se dali v klidu do focení. Pod hradem spali nějací lidé, tedy to jsme si mysleli, ale moc se s tím nezabývali, nechtěli jsme je budit, ačkoliv tedy kdo by spal v jednu odpoledne, ale budiž. Chvíli jsme fotili, potom ale došla zmíněná skupina s dětmi, takže jsme vyklidili pole, sedli si na skalku a najedli se. Počas jídla jsem, myslím, celkem pragmaticky usoudil, že trampové nejsou trampové, ale že si prostě přijeli zapíchat a neodhadli situaci stran turistického ruchu na Křivoklátsku. V každém případě nám nebránili ve fotografování hradu, takže jsme mohli nerušeně dokumentovat. Je nečinnost po chvíli asi přestala bavit, zvláště, když přišli další lidé, takže to nakonec vzdali, zabalili spacák a odešli, patrně na klidnější místo.