Puffinova služební cesta

Protože v neděli navečer puffin odlétal na služební cestu, rozhodli jsme, že bude-li pěkné počasí, zastavíme se cestou někam na hrad. Původně jsme měli naplánovanou návštvěvu hradu Tetín, ale nakonec jsme zvolili o něco vzdálenější hrad Jenčov ležící nedaleko Nižboru.

Cestu do Prahy asi popisovat nebudu, stejně jako to, kolik jsme vypili různých automatových kafíček asi také nemá smysl psát, stejně jsme měli jen jedno a rovnou přejdu k okmažiku, kdy jsme zastavili tutalíka (to je naše autíčko) u cesty, ze které se odbočovalo k hradu. Vzhledem k nenáročnosti terénu je hrad celkem frekventovaným výletním místem, protože chvíli před nám sem přijeli asi tři dospělí s několika různě velkými dětmi a vydali se týmž směrem, což nás lehounce zprudilo, protože většinou se taková výprava neobejde bez toho, aby se uprostřed toho, co vás zajímá nerozlezli do všech koutů za pojídání svačin, čímž máte po focení. Začali jsme vybalovat foťáčky a různé brašničky, všechno to na sebe věšeli a za puffinova vtipkování se vydali na hrad.

Nakousnul-li jsem puffinovo vtipkování, pak záměrně a protože vím, že už teď vás to pochopitelně zajímá, nedovolím si nezmínit téma puffinových vtipů. Předně jsem to byl já, potom oba dva a pak zase já. Na vysvětlenou jen dodám, že před časem, když jsme šli z večeře, potkali jsme jednu moji známou, která má celkem osobitý projev, takže se celé náměstí v Hradci králové dozvědělo, že mne dlouho neviděla, že jsem přibral (to je mi novinka) a že mne nemohla poznat, protože v tom svém oblíbeném kloboučku vypadám jako rybář.
Bylo zábavné poslouchat puffinovo veselé předvádění malých děcek s větami typu: "A mamíí, proč ten rybář chodí po hradě a fotí ho?", nebo "Proč si ten rybář povídá s foťákem?!?!".

Na hradě už tolik puffin nesršel, tak jsme se dali v klidu do focení. Pod hradem spali nějací lidé, tedy to jsme si mysleli, ale moc jsme se s tím nezabývali, nechtěli jsme je budit, ačkoliv tedy kdo by spal v jednu odpoledne, ale budiž. Chvíli jsme fotili, potom ale došla zmíněná skupina s dětmi, takže jsme vyklidili pole, sedli si na skalku a najedli se. Počas jídla jsem myslím celkem pragmaticky usoudil, že trampové nejsou trampové, ale že si prostě přijeli zapíchat a neodhadli situaci, zřejmě nejsou znalí turistického ruchu na křivoklátsku :o)

V každém případě nám ovšem nebránili ve fotografování hradu, takže jsme mohli nerušeně dokumentovat, je nečinnost po chvíli asi přestala bavit, zvláště, když přišli další lidé, takže to nakonec vzdali, zabalili spacák a odešli, patrně na klidnější místo.

jaterník podléška   další kytička   puffin   Vůznický potok

Doufám, že se vám moje dnešní fotografie alespoň trochu líbily a budu se těšit, že sem zase někdy příště zavítáte.