Puffinovi narozeniny, dovolená a tisíc kilometrů

Správně by mělo být napsáno puffinovy vyklubaniny, to je něco jako u vačnatců zvakuvykuleniny.

Letos, stejně jako loni, se puffin v období svých vyklubanin vydal strávit část týdne do rodného hnízda. Do Zlína jsme jeli v úterý, vzal jsem si na ten den volno a naplánovali si, že bychom se mohli stavit podívat někam na hrad. Celkem rozumně jsme zvolili Přerov. Kdo jste nebyl v Přerově a slyšel jste o něm, že je to město plné cikánů, tak o starém, tzv. Horním městě, to rozhodně neplatí. To je krásné, v podstatě liduprázdné historické centrum plné intoušů pracujících v několika Komenského muzeích (napočítali jsme snad tři, nebo čtyři instituce). Do Zlína jsme přijeli navečer a v podstatě jsem se tam jen otočil a jel zpět do Hradce Králové.

Ve středu a ve čtvrtek si puffin odpočíval ode mne, užíval volna a mňam kafíčka ve zlínské Kafírně.

Za puffinem do Zlína jsem vydal v pátek ráno. Původně jsem chtěl jít do práce a vyrazit okolo poledne, ale nakonec jsme se domluvili, že bychom mohli po hradech, a tak jsem o půl páte ráno vylezl z pelíšku a chvíli po páte hodině už v tutalíkovi uháněl směrem do Zlína. Ačkoliv skoro celou cestou už od Hradce Králové drobně sněžilo, nakonec se počasí umoudřilo a my vyrazili do Kroměříže. Raně barokní zámek na místě původního hradu je impozantní stavbou, ovšem hrad bych měl raději. Co je moc pěkné, je gotická katedrála kousek od zámku a kousek dál také obchod s čerstvým pečivem

Z Kroměříže jsme vyrazili do Uherského Brodu. Nějak se nám vlivem nedostaku informací podařilo opomenout Uherský Ostroh, a to jsem si ještě navíc usmyslel, že v Uherském Hradišti byl hrad. Na informacích se slečna, která se dokonce ptala jejich historičky, která je učila co mají říkat při provádění potvrdila, že tam hrad nebyl, a že slovo hradiště vzniklo od ohrazení města. Pravdou je, že Buchlov není až tak daleko, ale trochu mne mate, že by v královském městě nebyl hrad a hlavně mám pocit, že slovo hradiště ve jménu města není od ohrazení města, ale od toho, že město bylo založeno v místech staršího hradiště a plynule navázalo na osídlení. Cestou z Uherského Hradiště na Uherský Brod jsme jeli kolem Slováckého muzea, 3koda, že byl provoz a nemohl jsem to vyfotit, ale doufám, že není všem dnům konec a ješte se mi to povede, protože to, co ted popíši se běžně nevidí. Určitě mnozí z vás byli na hřbitově a viděli, jak sem tam na některém náhrobku leží chcíplá mramorová holubička. Mohl jsem to napsat pietněji, ale kýč mne nebere a úplně stejně by tam mohl ležet třeba krtek. Tak asi dvě podobné, ale živé a jedna chcíplá byli na čele při vstupu do Slováckého muzea. Normálně bychom si jich nevšimli, kdyby ty holubičky neměla každá asi dva, nebo tři metry. Buď si někdo nechal něco podobného zhotovit na náhrobek a spletl si jednotky, nebo je muzeum náhrobkem Slovácka.

V Uherském Brodě jsme hrad našli, i když lépe by bylo napsat místo, kde původně stál, protože hrad sám zanikl a při terénních úpravách bylo zcela zlikdvidováno i to, co by mohlo, byť jen náznakem, o něm něco říci. Pokrok nezastavíš, ale nepřináší vždy jen dobré věci. Podobně jako v Přerově, mají i zde muzeum Komenského, patrně jest to dobrým zvykem moravských měst, ovšem zde jim stačí jedno.

Na náměstí stojí zajímavý bronzový pomník komenského díla, na podstavci, na kterém jsou úryvky z jeho pedagogických děl stojí želva nesoucí na krunýři vysoký obelisk, na němž jsou taktéž části z jeho děl. Želvu doprovází dva chlapci, jeden z nich nese v natažené ruce malou želvičku, na kterou se dívá. Vedle želvy jsou papírové loďky, taktéž s úryvky z Komenského děl.

Z Uherského Brodu jsme se vydali zpět do Zlína, stavili se na kafíčko do kafírny a poté do puffinova rodného hnízda. Tam už byli skoro všichni ostatní papuchalkové a zakrojil se dortík. Večer jsme si zašli na pivo do místní putyčky, kam jsme ale vlezli balkonovými dveřmi. Inu, zvyk je zvyk a v létě se tam tak chodilo. Nevím co, jsem dále snědl, ale začal jsem sípat, jako havlovický vodník v Čapkově pohádce, potom mne začalo všude lechtat a nakonec jsem se do třetice všeho dobrého ještě na záchůdku pěkně posral. Puffin se o mne docela bál a dokonce měl o mne takovou starost, že nakonec vypil láhev Vlašského ryzlinku a šli spinkat.

V sobotu jsme vyrazili brzy, to už jsem ani nesípal, ani se neposrával a zamířili do Moravské Třebové. Historii tohoto místa si nechám na jindy, pouze napíši, že zde mají pekně udržované náměstí a celkem pěkný zámek na místě původního hradu. Domů jsme dorazili poměrně brzy a v pořádku, méďa už vůbec nebyl poee, ani trochu. Vykoupat, najíst a hurá dělat stránky o všech zážitcích. Docela dlouhý a pestrý týden. Nakonec puffin večer zasedl k svojí nově objevené hře Theme Park, dali jsme si budvárek a pohodovali až do noci.


K tomu budvárku, puffin vyprávěl, že seděli doma, povídali a přišla řeč, zda si občas dáme víno, načež jeho odpověd zněla že ano, když nám dojde pivo. To mne rozesmálo, i když rodiče asi museli po téhle větě přežít lehkou mozkovou příhodu. Pivo je ovšem podle archeologických výzkumů dokonce starší než chleba a kupříkladu v Mezopotámii bylo znehodnocování prodávaného piva hrdelním zločinem. Ve všech nám známých kulturách světa bylo pivo po celou historii vysoce ceněno, snad s jedinou vyjímkou Říma, kde sice pivo také znali, ale asi ne moc, protože se o germánských národech vyjadřovali s despektem, že se snaží z obilí dělat víno. Slované pak jako první začali pivo dochucovat chmelem.