Kick-off 2004

Kick-off. Co to vlastně je. Jak jste jistě všichi poznali, tímto termínem nás obdarovala angličtina. Slovník by jistě prozradil co jednotlivá slova znamenají, pokud by vám ovšem nedal výsledek tak prapodivný, jako mě při hledání významu slova spearhead. Nebudu vás déle trápit a těm, co ještě přesně netuší, prozradím, že se jedná o setkání zaměstnanců firmy a v podstatě slavnostní start do nového roku. Veskrze jest to v duchu dobré nálady, neb to stojí poměrně dost peněz, takže se to pořádá v časech, kdy je firma v černých číslech, tedy dobře. Jinak stručněji, dobrá akce.

Naše přípravy na kick off započali již o víkendu, lépe řečeno v neděli večer, dva dny před odjezdem, a protože byl požadavek na společenský oděv na gala večeři, začali jsme postupně hledat slušné oblečení. Naštěstí nejsem snílek a nenapravitelný optimista, abych žil v iluzi, že se obleču do kalhot, ve kterých jsem dříve občas šel, a kalhoty si už v průběhu týdne koupil, ale jaksi mi nedošlo, že jediné moje slušnější boty jsou v barvě společensky nepřípustné ke kalhotům, a protože i puffin usoudil, že všechny jeho svršky jej naplňují bezmezným optimismem o vhodnosti, ještě ten večer jsme se vydali po nákupech. Nebojte, docela dobře to dopadlo, i když přiznávám, že pro člověka uvyklého na pohodlné kalhoty, volné tričko a tenisky to byl příšerný zažitek.

Z firmy jsme odjížděli v úterý odpoledne, autobusem. Řidič si moji důvěru moc nezískal už zpočátku, zvláště mi bylo divné, proč se nám všechna auta tolik vyhýbají. Asi po třiceti kilometrech se to vysvětlilo, u autobusu se otevřely dveře zavazadlového prostoru. Možná byl řidič Fantomas a chtěl vzlétnout, kdysi jsem to viděl v televizi, ale asi mu to nešlo, tak raději zastavil a dveře zavřel. Pak už se nám auta tolik nevyhýbala, jenom když předjížděl a zrovna proti nám náhodou někdo jel, ale na to jsme si po hltu vodky Pelíškovky zvykli a nedali se maličkostmi vyrušovat.

Příjezd do hotelu byl víceméně v pohodě, to víceméně v sobě zahrnuje jenom to, že řidič vjel někam, odkud nemohl vyjet, takže jsme mu pomohli při couvání ručně rovnat vlek s lyžemi a zavazadly. Všechno dopadlo dobře, pan řidič si prožil v lednu druhé vánoce a my se vydali ubytovat do **** hotelu. Těm z vás, jimž rébus nic neříká, je to hotel, jehož počet hvězdiček je roven počtu prstů jedné ruky poté, co jste jeden galantně přenechali cirkulární pile. S puffinem jsme byli ubytováni spolu, což asi udivilo nejen obsluhu recepce, ale i prudérnější kolegy ze zahraničí, zvláště ze země za velkou louží.

"Kaviárové toasty a dobře vychlazené šampaňské, pokoj čtyřistadvacetčtyři".

Po ubytování jsme se vydali na uvítací raut. Osobně mne z jídla zaujaly různé variace na téma sýr s jiným sýrem, pak něčím, co nevím, co to zaživa bylo a oliva. Ještě zajímavější byl plátek lehce krvavého masa plněný salátem. Když se salát vypreparoval, bylo to dobré maso, ale dalo to práci. Pak jsem přišel na to, že tohle maso v čisté formě je k dispozi o kus jinde, takže u mne byl hrdina večera kuchař, který umě ukrajoval plátky téhle dobrůtky. Pilo se asi nejvíce pivo, z třetinek, zábava se postupně rozjížděla. Poté přišla oficiální část, kdy byla nastíněna strategie firmy, ale to vám popisovat nebudu, abych neprozradil nějaké tajemství a raději plynule navážu, že poté byla barmanská show a následně pak pro každého míchaný drink dle vlastního výběru.

Většina se postupně přesunula na bar, kde se pokračovalo v zábavě. My, věrni tradici a odkazu našich předků, jsme si dávali pivo a v pozdějsích, či spíše časnějších hodinách jej proložili několika gin fizz(y). Všichni se bavili, Američané si užívali absintu a prožívali ráj. Spát jsme šli ve čtyři, hodně lidí pokračovalo až do šesté ranní.

Ráno bylo o poznání krušnější večera. Nejprve snídaně, pak jsme se vydali na procházku dolů do Špindlerova Mlýna, kde jsme zapadli do prvního baru, dali si kafe a následně vrátili zpět. Navečer bylo venku připraveno grilování a ve spojení se svařeným vínem, grogem a teplou griotkou se poměrně zábava slušně rozjela už v šest hodin.

Puffin v baru na procházce ve Špindlerově Mlýně. Sice se usmívá, ale to jen maskuje. Když jsme se vrátili na hotel, dospávala předchozí večer.

Poté přišla galavečeře. Upřímně řečeno, je to zajímavé, když vám přinesou talíř, přes který přeběhlo jídlo a kousek se ho tam zapomnělo, ale skutečně to chápu především jako společenskou událost, než jako večeři v pravém slova smyslu najíst se večer. Krevety jsem přenechal, jsem suchozemec a nic co má na talíři očička, tykadýlka, domeček, nebo to má šest a více nožiček, nejím. Oficiální část opět přeskočím, po ní už bylo jen představení fakíra, pana Mrázka, pardon Rádžího Tamila a naše známa vyšlapaná cestička na bar, kde jsme tentokrát pobyli jen do dvou hodin, protože puffin měl druhý den školení, tak aby se dospal. Škoda, navzdory všem prognózám, že akce nebude včerejšího kalibru, byla. Jen v době, kdy jsme se rozhodovali, zda jít spát, či pokračovat, to zrovna trochu usínalo, asi i dílem toho, že se část lidí rozutekla na pokoje a tam popíjela stranou veřejného dění.

Snídaně proběhla rychle, zabalit, odevzdat kartu od pokoje, zaplatit útratu za bar (povedlo se nám první večer nechat ve dvou na baru asi něco přes dvanáctset), ale byla to vydařená akce a kdy bude další... ?