Jako turisté

"Budou-li se nás ptát, vždycky se poradíme."
"Vy jste u nás, jako turisté?."
"..."


"Jako turisté."

Naše putování po hradech jsme tentokrát pojali vcelku netradičně a vydali se do nám, troufám si říci dobře známých míst a navštívili místo, kde v Hradci Králové stával královský hrad. Historii i pohled na místo, jak vypadá dnes jsem připravil na stránce o Hradci Králové.

Předně bych rád řekl, že je velice zajímavé vydat se známých míst svého bydliště, nebo jeho velice blízkého okolí, jako turista. Podaří-li se vám zapomenout na to, že ta místa znáte a necháte si pouze pocit, že vám jsou povědomá a že jste je už někdy viděli, máte už docela slušnou šanci na prožívání docela pěkného, svátečního pocitu. Ten jsme si v parném sobotním poledni vystoupivši z autobusu pojistili jedním dobře vychlazeným pivem na zahrádce v těsní blízkosti zastávky. Po krátkém spočinku jsme se pak vydali na první cíl naší cesty, návštěvy hradu. Pokud jste již zhlédli fotografie, je vám myslím jasné, že z hradu samotného se kromě jména nedochovalo skoro nic. Vlastně dochovalo, pozdně gotická síň, kde se konají koncerty a pak to, co ještě nebylo nalezeno. Doufám, že je toho ještě hodně. Tak nesmyslná ta předchozí věta není, protože je obecně známo, že Hradec Králové, stejně jako velká většina středověkých měst má bohaté podzemí a s ohledem na několik přestaveb a požárů může být pod dnešním terénem ještě mnoho zajímavého.

V souvislosti s touto tezí, kterou jsem zde přednesl bych si teď učinil jednu malou odbočku, dovolíte-li. S ohledem nato, že já nejsem hradečák, ale pocházím ze vsi kousek od Hradce Králové, které dali jména slatiny a močály, mezi kterými ležela a kde se ještě dnes za podzimních večerů válí po polích husté cáry tajuplně krásné mlhy, nebyli mi nikdy osobním žabomyší spory mezi Hradcem a Pardubicemi. Že se pardubickým říká perníkáři je myslím obecně známo, méně známo myslím je, že se hradeckým říká mechováci a vůbec asi nejméně známo je, že se pardubický perník svého času pekl právě v Hradci Králové :o)
Pokud byste se zeptali, proč pardubičtí nazývají hradecké právě "mechováky", asi by vám na to skoro nikdo neodpověděl. Také jsem to dlouho nevěděl, až jsem se dočetl, že ve městě a okolí rostl jeden druh mechu, který, jak je doloženo z archeologických nálezů používali hradečtí měšťané již kdysi dávno jako toaletního papíru. No, v Pardubicích asi užívali prostě jenom svojí ruky, nebo možná perník, asi proto se jeho výroba přesunula do bezpečnější lokace :o)

Po malém historickém okénku se přesuňme o kousek dál a sice do míst, kde stojí katedrála sv. Ducha, vystavěná ve stylu polské gotiky a vedle ní stojící Bílé, původně Nové věže, na kterou jsme pěkně vyťapkali. Pokud byste chtěli vědět, jako je vysoka, tak zhruba něco přes 71 metrů a pokud byste chtěli vědět, kolik má schodů, tak to vám neřeknu, protože takové věci mne nezajímaji a hlavně do tolika neumím počítat, takže si to prostě musíte spočítat sami :o)
Nahoře na věži kromě nás byli ještě nějací morávaci, přeslechnout je nebylo možné a tak jsme se dozvěděli, že byli na pivu, které je ale evidentně zmohlo, což jsme usoudili, když ukazovali navnovou budovu pedagogické fakulty s výkladem, že to je nová vysoká škola chemická a pak někde směrem namoravské předměstí s tím ,že tam je nádraží. Musím uznat, že jako poštovní holubi by se jistotně uživili dobře, protože je to evidentně domů táhlo dobrým směrem, ale nádraží je na druhé straně.

Návštěvou Bílé věže pak naše návštěva starého města skončila a my se vydali do jedné celkem nově otevřené kavárny, kde měl puffin domluvenou schůzku s jednou bývalou dlouholetou spolubydlící z let studentských. V kavárně jsme si to užili, popovídali si, dal jsem tři kafe, udělal jednu fotku (je k vidění níže) a okolo půl šesté večer se vydali směrem k domovu. Trochu jsem podcenil svoje abych tak řekl potřeby, protože po pár krocích jsem začal mít docela nutkání udělat někde tcccccc, ale ve městě to jaksi nejde u každého stromu, jako třeba v lese, což je krom jiného i jeden z důvodů, proč chodím raději do lesa než do města. V této opravdu složité chvíli jsem zhodnotil, jak je městská zeleň protivně pedantská s mýcením náletových keřů, ale naštěstí jsme jich pár přece jen našli. Nebylo mi pro tuto chvíli souzen osud Tycha de Brahe, ačkoliv ani on neumřel tak, jak umřel, ale byl údajně otráven. Puffin vyřešil podobný problém o pár metrů dál :o)

Nakonec už jsme jen chvilku počkali na busík a hurá domů.

  katedrála sv. Ducha katedrála sv. Ducha   okno   muzeum

Na první a druhé fotografii je katedrála sv. Ducha na Velkém náměstí, na třetí fotografii je okno v kavárně, kam jsme zašli, a na čtvrté fotografii je průčelí muzea jako odraz ve vodě.