Jak mne našel Google

Úvodem
První stránky s medvídkem v záhlaví spatřili světlo světa teprve nedávno, v listopadu roku 2003. I přesto se však, víceméně pravidelně, zaplňují novými krátkými články, kde se s vámi dělím o naše radosti a někdy i trochu toho smutnění.
Dnešní bleška, která na vás vyskočila z kožíšku, bude doufám veselá, neposedná a doufám, že se vám bude i líbit.

Trocha historie...
Od prvního zablešením webu a vystavení stránek na něj mi bylo jasné, že není ani tak podstatná adresa, na které budou stránky ležet, jako to, aby ji našel ten, kdo ji bude chtít najít. Protože asi nejznámější vyhledávací službou a dalo by se trochu říci i fenoménem se stal Google, bylo mojí touhou, abych se dostal na první stránku výsledků jeho hledání při zadání kouzelného, klíčového slova.

Našel se méďa
Zpočátku mne Google silně ignoroval a mých několik málo odkazů a pár stránek pro něj bylo celkem nedůležitých, ale časem, kdy mne začaly lokální vyhledávače brát na vědomí, se to začalo měnit. Největší službu pro mne vykonal český vyhledávač Jyxo, který mne svým neúnavným procházením webu dokázal propašovat, a to už jsme u jádra všeho, až samotný vrchol, takže dnes byste mne při zadání klíčového slova koalix už měli bez problému nalézt :o)

meda on Google
Nemalý podíl však na tom má i Atlas na jehož serverech jsou tyto stránky umístěny. Jednu chvíli jsem si teď připadal trochu jako Dr. Emil Žába ze hry Afrika, když děkoval za cenné dary věnované expedici do nitra černého kontinetu, ale pokračujme dále.

...pokračujeme v povídání
Slovo koalix, vzniklo zhruba před rokem z původního koala s drobnou úpravou podle kreslených příběhů Asterixe, Obelixe, Idefixe a druida Panoramixe, částečně však i jako analogie k názvům ve světe unix like systémů.
Vrcholné užití pak bylo v době, kdy jsem programoval na vykreslování komponent na obrazovku a použil tzv. "rendering hints". Nevím, zda vtipně, nicméně s ohledem na souvislosti zcela jistě trefně, jsem to v komentáři označil jako "místo, kde mocný druid Koalix použil tajemné runy".

Mým odkazujícím se...
Jedna z hlavních stránek, na a z které je na moje stránky nejvíce odkazů, jsou stránky mého malého pernatého veselého puffina, který teď právě tvoří stránky o hradu v Přerově a momentálně píše poděkování pracovníkům muzea J.A.Komenského, kteří nás, ač zcela mimo návštevní hodiny, pustili na nádvoří muzea/zámku/hradu :o)
Druhá prezentace, kde jsem se dostal na čestné místo, je osobní stránka mého kolegy ze zaměstnání, jemuž jednu dobu všichni říkali podle názvu jednoho kafe, protože prý připomínal hlavního hrdinu reklamy (nápověda, nehrál v tom Vašut), že to ale není pravda se můžete sami přesvědčit zde. Tak si teď říkám, zda se po tomhle ještě najdu, ale Jirka má smysl pro humor :o)

Epilog
No, pivo jsem dopil, pelíšek volá. Vyčistit zoubky a pápá lála, stejně ze mne už nic pořádného, možná kromě poo, dnes nevypadne. Doufám, že se vám bleška alespoň trochu líbila a zase někdy :o)