ZOO Lešná

Zajet v polovině února mýrnix týrnix do 200 km vzdálené ZOO by moc nedávalo smysl (protože ZOO není hrad, kde by to naopak smysl dávalo), a taky ne. My jsme totiž jeli do Zlína na oslavu narozenin pod širým nebem, v lese, kousek od zlínské hvězdárny. V polovině února se v našich luzích a hájích zdál COVID-19 něco jako před lety SARS a MERS, takže více hrůzy u některých nahnala zmínka o uzavřené cestě kvůlivá africkém moru prasat. Ačkoliv to zní děsivě, zvlášť, když děti po blátivé cestě dorazily do cíle jako prasata, přímé nebezpečí stran moru jim nehrozilo, na lidi se totiž nepřenáší. To už jsme však za sebou měli dlouhou cestu s návštěvou ehm, ehm, hradu v lokalitě Rybáře a bleskovou výměnou píchlé pneumatiky na okraji Bystřice pod Hostýnem. Pobyli jsme a na zpáteční cestě lesem zpátky na Kudlov už nevydrželi hladem (a mlsnou) a zastavili se v bistru na kraji lesa. Za svitu luny došli domů (v polou února je pořád ještě brzy tma), uvařili večeři a šli spat.

Druhý den - ZOO. Říkám to rovnou, hrad je hrad, ale pohladit si rejnoka, placatého jak kuchyňská utěrka, který se v hejnu prohání bazénkem přímo pod vašima rukama a dát mu za odměnu zobnout krevetu přímo z ruky, to je zážitek. Děti z toho byly také bez výjimky nadšené a rejnoci pak ještě dlouho brázdili jejich hlavičkami.