Loupežnický vrch

Poté, co jsem na konci léta zajel na hrady k Sázavě, vybral jsem v rámci diverzifikace rizik (rozuměj, kdyby pršelo) ještě druhý směr v podobné časové vzdálenosti. V letošním srážkově bohatém roce vyšlo skoro nastejno, že jím stala oblast kolem Liberce - „nočníku republiky“, a tak jsme se začátkem podzimu vydali na Hamrštejn a Haléřovu tvrz, koncem října na Raimund v listopadu následovaný Falkenburkem a nakonec Winterstein, též Starý zámek, Větrov či Loupežnický vrch. Jak vidno, po minutách cesty jsme se začali pomaličku přesouvat do nádherných Lužických hor protkaných bohatou a zvláště v polovině 15. století i velmi neklidnou historií. Nás loupežníčci také přepadli, ale záhy sami uznali, že těch pár kousků ledové čokolády jim stačilo až až.